„Štěstí je spojnice v čase“, tvrdí básnířka v názvu prvního oddílu své sbírky a zároveň tak předznamenává, co je vlastně smyslem lidského bytí. Dopracovat se k němu ale není vždy snadná úloha, neboť člověk pohybující se v chaosu dnešního světa nenachází vždy tu správnou cestu, která k vytčenému cíli vede. Často místo skutečného uspokojení se jedinec vymezuje a utápí v představách iluzí, honí se za šalebnými přeludy či sebeklamy, po nichž nastupuje hořké probuzení. Autorčiny básně se tedy opět zamýšlejí nad pomíjivostí času i nad nejistotami v dnešní neklidné době, v níž nezpochybnitelnou oporou zůstává vřelý intimní vztah, víra či vlídná přítomnost přírody, byť je deklarovaná jen v nepatrných rozměrech sadu či zahrady.
Dana Krausová – klinická psycholožka a psychoterapeutka, lektorka postgraduálního vzdělávání v psychoterapii.
