Neboť tak Bůh miluje svět…, 2021
Sůl a světlo, 2019
Recenze Dana Drápala zde…
Meine deutschen Gedichte, 2024
PhDr. Ivana Kultová se narodila v Praze r. 1946 v nevěřící rodině. Boha začala hledat na vysoké škole, nejprve – vzhledem k původu ze strany otce – v židovském prostředí, později nalezla Pána Ježíše jako osobního Spasitele a Pána a domov víry v evangelikálním křesťanství. Znovuzrození prožila v roce 1981. Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy vystudovala postupně obory hebraistika-latina a rómština-etnologie. Pracovala v Encyklopedickém, Orientálním a Pedagogickém ústavu Akademie věd a jako zahraniční referentka ve Svazu invalidů, v roce 1979 přešla do plného invalidního důchodu. Jako bezdětná vdova žije v Kunraticích u Cvikova v křesťanské rodině a věnuje se překladům, recenzím a pomoci v hospodářství hostitelské rodiny. Je členkou sboru Bratrské jednoty baptistů ve Cvikově.
Tři otázky na Ivanu Kultovou a její odpovědi:
Co to je poezie a k jakému účelu slouží?
Poezie je – podobně jako veškeré umění, upřímná a obětavá láska nebo nepokažená příroda – reakcí na vyprahlost života. Vnáší do jeho dnes už žel globální stereotypizace, davovosti a uspěchanosti ozvláštnění a jedinečnost a vrací nás tak k jeho kořenům. A měla by i nastrojením srdce a mysli, které sama vyvolává, napomáhat k cestě k tomu nejvyššímu a nejcennějšímu – k Bohu Otci a k Pánu a Spasiteli Ježíši Kristu, bez nějž život postrádá smysl a cíl. Vždyť samo slovo poezie pochází z řeckého poiésis – tvorba, a ukazuje tak k samotnému Tvůrci světa i života.
Proč by měli i v dnešní době lidé číst poezii?
Pomůže jim k tomu, aby se v reakci na onu uspěchanost a nervozitu naší doby vydali – jak (pokud se dobře pamatuji) říká Malý princ – pomaličku pěšky ke studánce. A měli by číst i poezii, která není v povinné a doporučené školní četbě. Každý možná neví, že i nejvýznamnější kniha všech dob – Bible, Písmo svaté – obsahuje cennou a krásnou poezii, ať už máme na mysli Žalmy, Píseň písní nebo třeba i poetické partie v jejích prozaických oddílech.
Může četba poezie něco dát také mladým lidem?
Právě těm! Bude pěkné, když si mladík někdy místo ustavičného klikání nebo cesty na fotbal či do hostince a dívka místo bloumání po obchodech či pokecu s kamarádkami vezme do ruky útlý svazeček básní a začte se do něho na lavičce pod rozkvetlým šeříkem – nebo v zimě doma u okna, za nímž bělostně sněží. A když si z té poezie přenese něco i do života – když dokáže zahlédnout zákmit v pohledu či podtón v hlase toho druhého, který se snaží vyslovit nevyslovitelné. Že pak bude i méně nedorozumění a vztahy budou místo ochabování vyzrávat a sílit. Že se do značné míry vyprázdní soudní síně.
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.