NOVÁ ŠANCE

Kniha „Nová šance pro druhé století naší republiky“ je pohledem do budoucnosti. Můžeme jako národ naplnit náš potenciál nebo chcete-li poslání, pokud porozumíme tomu, jaké jsou naše silné stránky, co nás motivuje nebo co nás naopak brzdí.

Česká republika má velmi dobré ekonomické ukazatele. Počet osob HIV pozitivních v přepočtu na obyvatele máme nejnižší na světě. Patříme k bezpečným zemím s velkou mírou sociální spravedlnosti. Zvenčí jsme viděni jako kreativní národ.

Za první republiky jsme patřili do první desítky průmyslově nejvyspělejších zemí světa. Dnes se v konkurenceschopnosti pohybujeme na konci třetí desítky. Máme na to se třeba za 10 let posunout do první dvacítky? Jsem přesvědčen, že změna je možná.

Předmluva ke knize od Jana Krause

Pokud se někdy zamýšlíte nad budoucností nejen svojí vlastní, ale i svých blízkých, případně celé české společnosti a státu, pak Vám možná pan Michálek nabízí, co hledáte. Nejen formou kritického pohledu, ale i uvažováním nad konkrétními možnostmi, jak věci zlepšit, řešit, hledat i budovat.

Předností textu je nepochybně autorův vlastní, aktivní a poctivý přístup ať už v politice nebo v zaměstnání. S ohledem na jeho osobní kredit, můžete jeho uvažování přijmout s velkou mírou věrohodnosti a bez podezření, že jde o samoúčelnou pózu.

Nelze nevzpomenout, že autor, který patří k jedněm z prvních „whistleblowerů“ v zemi, odvážně riskoval kariéru, společenské postavení apod. – když se odmítl nejen účastnit podvodného jednání, ale dokonce jej zveřejnil a podal ve věci trestní oznámení. V tomto ohledu je jeho zkušenost jedinečnou. Připomínám proto, že část veřejnosti, dokonce i novinářů, dodnes takový čin charakterizuje jako „udavačství“, „práskačství“, jako signál naprosté zmatenosti elementárních a zásadních pojmů etiky a morálky.

Kniha je poctivým uvažováním muže, který občanskou společnost, stejně jako stát považuje za podstatnou součást vlastní existence, ale také osobní iniciativy a vůle. Jak se patří u osobnosti s vyšší osobní kulturou.

Nejde ale jen o pouhé úvahy či teoretizování. Autor dokládá řadu problémů i tezí konkrétními příklady, s kterými se setkal a hlouběji poznal. Ať už v rámci své pracovní praxe na finančním trhu v Česku, nebo například jako stavitel vlastního rodinného domu, či senátor.

Jde o upřímný, ale současně racionální a fundovaný pohled, jak bychom se mohli a měli zabývat současným stavem i budoucností společného státu i naším životem v něm.

Nebudete třeba s autorem ve všem souhlasit, ale oceníte jeho komplexní a strukturovaný pohled na širokou strukturu oblastí a témat společného prostoru a života v Česku.

Pan Michálek formuluje aspekty občanského života, jako je např. odvaha, důvěryhodnost, ale i společenské elity atd. Témata, jejichž absence je v současné české společnosti poměrně značná.

Kromě jiného se v textu zabývá i kvalitou a úrovní všeobecné komunikace, ochotou demokraticky diskutovat o rozdílných názorech atd. Připomíná významně důležitý společenský element, který by měl platit přinejmenším právě pro vyspělou část společnosti, zatím ale zjevně a výrazně chybí.

U autora, který sám, konkrétním jednáním a činy prokázal, že kritéria morálky a cti má nejen jasně seřazené a definované, ale také se podle nich chová, můžete jeho úvahy o těchto tématech přijmout a číst s nepoměrně větší důvěryhodností, než od „kazatele“ za nímž je neznámá nebo dokonce nemravná historie, nebo jde jen o účelovou kampaň.

Koncept rukopisu se věnuje širokému spektru témat, od osobních a rodinných přes ta, která se týkají správy a organizace státu, ale také víry, až po vizi budoucnosti.

Nemusíte se obávat, že kniha je jen idealistickým soupisem zbožných přání, frázovitých apelací apod. Pan Michálek často popisuje konkrétní příklady, zážitky či zkušenosti, pro které formuluje odpovědi. Celý text je strukturovaný jasně a přehledně. Autor se zamýšlí kriticky nad řadou jevů a faktorů, ale neosobně, s koncentrovaným zájmem hledat podstatu problému a jeho možná řešení.

Pan Michálek je nejen finančním makléřem, ale také otcem, manželem, mužem, který byl několikrát donucen odejít ze svého zaměstnání, protože se postavil proti nepoctivosti, podvodu.  Má dnes už poměrně bohatou zkušenost i v oblasti politické práce jako senátor.

Sleduji jeho politickou kariéru a dosud jsem přesvědčen, že ani politické prostředí nezměnilo jeho pevnou, osobní konzistenci, když například pro rozpor s vlastními představami opustil senátorský klub.

Na druhou stranu sympatickou vlastností knihy je, že se v ní autor nesnaží předestřít svoji filosofickou a intelektuální výbavu, ale naopak hledá formu přirozeně srozumitelnou a jednoduchou, protože mu jde především o sdělovaný obsah a jeho srozumitelnost.

Pro mě je jeho knížka pokračováním osobních postojů, ale i politické práce, když na rozdíl od „ukřivděně“ pohoršené masy, hledá s jemu vlastním zanícením, odvahou a optimismem řešení a způsoby jak věci zlepšit.

Hledáte-li na naší veřejné či politické scéně osobnosti, kterým můžete důvěřovat, ale které kromě politiky mají profesní odbornost a přitom jsou schopni z vlastního, upřímného přesvědčení a zájmu formulovat jak široké společenské problémy, tak jejich případná řešení, stejně jako ideály a cíle, pak myslím, že text takové osobnosti držíte právě v ruce.