Ve své velmi úspěšné knize „Zapomenuté cesty” mezinárodně uznávaný expert na misijní církev Alan Hirsch nabídl vizi pro budoucí růst církve s využitím moci rané církve. Příručka je zaměřená zejména na praxi. Nabízí způsoby, jak může každý misijně smýšlející člověk uplatňovat myšlenky obsažené v Zapomenutých cestách ve svém životě a službě.
Většina církví začíná jako dynamické a vzrušující dobrodružství evangelizace a zakládání sborů. Na konci životního cyklu organizací ale nacházíme zpravidla nešťastnou a statickou instituci. Zdá se, že podstatnou součástí procesu hnutí je posun od raného nestabilního nerovnovážného stavu k stabilnímu rovnovážnému stavu. Raná léta většiny sborů či paracírkevních organizací bývají nepředvídatelná a dosti divoká, nicméně současně se jeví jako plná určitého druhu duchovní energie. Proč tomu tak je? Čím to, že nerovnováha stimuluje život a dodává energii? A čím to, že stabilita toto hnutí zřejmě dusí? Je to snad tím, že život sám je nepředvídatelný a chaotický, takže založíme-li organizace, které se snaží regulovat a minimalizovat životní nebezpečí, tyto organizace nakonec život zadusí? Dějiny misie skýtají jednoznačné poučení: Křesťanství se daří nejlépe na chaotické periferii. Když se církev usadí a vzdálí se od okraje chaosu, začnou se věci kazit. (Alan Hirsch: Zapomenuté cesty)
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.