Svět, ve kterém žijeme, nás dohání k šílenství. S neúprosnou zuřivostí se na nás valí obrovské množství podnětů, které nás naprosto zahlcují. Zároveň však velmi rychle přicházíme o to, z čeho čerpáme sílu – o pohodové povídání, klidnou procházku v přírodě, čas vychutnat si vaření večeře i její konzumaci. Prostě nám na to nezbývá prostor. Abych byl upřímný, myslím si, že většina z nás se denně pohybuje někde mezi lehkou rozechvělostí a naprostým vyčerpáním, a je to pro nás normální.
Jste většinou šťastní?
Jak často cítíte radost?
Těšíte se na to, co vám přinese budoucnost?
Cítíte se hluboce milováni?
Kdy jste byli naposledy bezstarostní?
Pokud dokážeme přijmout pomoc a obnovit svou unavenou, utrápenou duši, budeme se moci radovat z úžasných výsledků, a zároveň víc vnímat Boha, což je ještě úžasnější. Najdeme vitalitu a odolnost, po které jako lidské bytosti tak toužíme, živou vodu, která vyvěrá z hloubi nás samých.
Pak začneme zase žít.
Leckdo z nás žije už léta s pocitem, že „poslední dobou“ nějak nestíhá, že svůj život nežije, ale život ho vláčí, a že životní tempo je stále zběsilejší. Při čtení nás možná budou napadat ozdravné otázky: Kdo nebo co můj život ovládá? Pod jakým jhem tady úpím, je-li to Ježíšovo lehké a netíží?
Kam se poděl ten život v hojnosti, onen životodárný pramen, který nám Ježíš slíbil, že jsme tak vyprahlí? Nebo spíš – kam jsme se poděli my, proč z něj neumíme čerpat?
Autor naštěstí nedává laciné rady ani další úkoly, jak zefektivnit své počínání (a pádit ještě rychleji).
S lehkostí sobě vlastní nás vrací k podstatě toho, proč tu jsme, oč tu vlastně jde a nejde, a kam smysluplně napřít síly, abychom se dokázali vymanit z ničivých osidel výkonnostní mentality, záplavy informací a dalších okolností, které nás tak semílají. Jeho „vychytávky“ nejsou samospasitelné, ale mohou nám pomoci detekovat pár životně důležitých oblastí, které přehlížíme, a proto se náš život tak často mění v pouhé přežívání a živoření.
– Kateřina Lachmanová
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.