JAK ROZVRACET CÍRKEV

Druhé rozšířené vydání

Humorně laděné dílko Davida Nováka, kazatele, teologa a předsedy Rady Církve bratrské, je inspirováno dnes již klasickým dílem Rady zkušeného ďábla (C.S.Lewis). Autor se snaží s nadsázkou poukázat na aktuální problémy dnešních křesťanů.

Naštěstí netrvalo moc dlouho autora přesvědčit, že jeho kniha má hodně co říct i po dvaceti letech, a to i mimo okruhy Církve bratrské či evangelikálů. Ochotně přistoupil k razantnímu přepracování a rozšíření původní verze, přičemž se snažil zohlednit aktuální problémy, ale i různosti křesťanských „akvárek“ i jejich typických úletů a nástrah, aby se každý mohl v něčem najít. Při četbě se člověk občas zasměje, jindy mu zatrne nebo se i naštve, ale každá trefa do černého se unese, ba dokonce i vítá, může-li pomoci k uzdravení. Naštěstí víme, že je tu nejen pokušitel a rozvraceč Božího díla, ale i jeho Přemožitel, jehož láska a věrnost jsou silnější než smrt a jakékoli rozkladné procesy – v nás i kolem nás. – Kateřina Lachmanová

PŘEDMLUVA

Když britský spisovatel C. S. Lewis napsal Rady zkušeného ďábla, dnes už legendární korespondenci mezi zkušeným pokušitelem Zmarchrobem a jeho mladým učedníkem Tasemníkem, nesnažil se popsat skutečnou komunikaci mezi temnými duchovními bytostmi. S cílem ukázat boj mezi dobrem a zlem v lidském srdci v nové, netradiční perspektivě zvolil žánr fiktivní korespondence mezi dvěma ďábly, a tedy hodnotově jakoby vzhůru nohama, naruby. A právě tato obrácená perspektiva umožňuje, aby čtenář spatřil tajemství boje mezi dobrem a zlem v nečekaně ostrém světle, v neobyčejně jasných barvách.

Většina recenzí chválí literární a psychologické kvality Lewisova tvůrčího počinu. Dokonce i recenzenti, kteří nesdíleli jeho víru v existenci temných sil, oceňovali Rady zkušeného ďábla jako vynikající psychologickou studii a skvělou sondu do lidského sebeklamu.

Lewis sám nepovažoval Rady zkušeného ďábla za svůj nápad. Inspiroval se mimo jiné knihou Stephena McKennyho Zpověď ženy, která všechno myslela jen dobře, v níž se objevuje stejná záměna dobra a zla: dobro se vydává za zlo a zlo za dobro. Jak říká Lewis v předmluvě ke své knize, tento žánr nabízí téměř nevyčerpatelné možnosti rozvíjení klíčového motivu, jímž jsou podlé rady starého ďábla pokušiteli „v zácviku“. Kniha se mu prý psala téměř sama. Na druhou stranu, neustálé „vciťování se“ do ďábelských záměrů a cílů ho vnitřně velice zmáhalo a unavovalo, takže raději skončil u 31. dopisu a dál už nepokračoval.

Nápad Davida Nováka využít této žánrové figury, která s Radami zkušeného ďábla ani nezačala, ani neskončila, považuji za velmi šťastný. Stejně jako Lewis nám autor nabízí nový pohled na staré známé problémy a ukazuje je v nezvyklém, pronikavém světle. Zároveň podobně jako Lewis ponechává čtenáři svobodu, aby se sám rozhodl, jak vysloveným myšlenkám porozumí a jak s nimi naloží.

Jistě je možné psát o duchovním boji a úskalích života církve jazykem učeného teoretického pojednání, ale výsledek bývá obvykle jalový a nezajímavý. Literárně svěží, vtipné a nekonvenční uchopení tohoto důležitého tématu má daleko větší šanci zaujmout čtenáře a přivést ho k vážnému zamyšlení. Tvůrčím navázáním na Lewisovu pekelnou korespondenci David Novák spojuje smysl pro humor a velkorysý nadhled s pastýřskou moudrostí a zkušeností zpovědníka. Jeho nové dílko považuji za velmi zdařilé a nanejvýš aktuální, vřele ho doporučuji pozornosti čtenářů.

Pavel Hošek